|
| |
|
|
Ovlivnění genetické diverzity rákosových porostů strukturou říčních systémů
Fuxová, Gabriela ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubátová, Barbora (oponent)
Řada rostlinných druhů je vázána na biotopy související s říčním prostředím nebo krajinou ovlivňovanou řekami. Říční systémy vytváří v ekosystémech významné lineární koridory a přímo nebo nepřímo ovlivňují rozšíření řady druhů v krajině. Nabízí se tak řada otázek ohledně šíření druhů v tomto prostředí. Jednou z možností, jak hledat odpovědi na tyto otázky, je využití molekulárních metod. Pomocí 10 mikrosatelitových jaderných primerů byla provedena analýza 202 vzorků rákosu obecného ze 60 populací České republiky. Tato analýza umožnila odhalit příbuzenské vztahy mezi jedinci, získat informace o prostorovém rozložení populací a šíření rákosu obecného. Phragmites australis tvoří jak monoklonální populace, tak populace tvořené z několika klonů. Byla odhalena závislost míry klonality na prostředí, ve kterém se populace nachází. Populace rostoucí na březích řek byly spíše monoklonální, rybniční polyklonální. Jednotlivé populace vykazují vysoký stupeň izolovanosti. Nejvyšší procento variability bylo vysvětleno na mezipopulační úrovni, což je běžné u druhů lehce šiřitelných větrem. Dochází ke komunikaci mezi populacemi, ve větší míře na krátké vzdálenosti. Mezi populacemi byl nalezen důkaz vegetativního šíření na krátké vzdálenosti, mnohem častěji ale dochází ke generativnímu šíření. K šíření na velké vzdálenosti...
|
|
|
Dálkové šíření Rumex alpinus
Řičařová, Veronika ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hadincová, Věroslava (oponent)
Dálkové šíření Rumex alpinus bylo zkoumáno na území Krkonošského národního parku, kde je invaze tohoto druhu aktuálním problémem. Práce navazuje na diplomovou práci z roku 2007 (Červenková 20007), ve které byl vytvořen model invaze R. alpinus v Krkonoších. Měření dálkového šíření probíhalo na čtyřech lokalitách - na třech lokalitách bylo zkoumáno dálkové šíření vodou a na jedné lokalitě šíření větrem. Anemochorie na louce byla měřena pomocí lapacích pastí až do vzdálenosti 50 m. Semene se pomocí větru šířila do vzdálenosti 20 m. Hydrochorie byla měřena pomocí lapacích sítí v potocích až do vzdálenosti 100 m. Největší měřená vzdálenost šíření semen pomocí vody byla 100 m. Hydrochorie se tedy prokázala jako důležitý faktor působící při invazi R. alpinus. Velký vliv na šíření vodou i větrem měly i bouřky a přívaly vody. Z dat o šíření větrem byly sestaveny predikční exponenciální křivky, které vyjadřovaly šíření na větší než měřené vzdálenosti. Terénní disperzní křivky byly porovnávány s teoretickými křivkami použitými v modelu invaze z roku 2007. Ukázalo se, že teoretické křivky nadhodnocují šíření R. alpinus větrem. U simulací šíření R. alpinus s terénními disperzními křivkami bylo podceněno dálkové šíření. Důvodem byla velká velikost jednotlivých buněk sítě, ve které modelování probíhalo. Výsledky simulací...
|
|
|
Srovnání tří metod použitých při vyhodnocení schopnosti šíření semen a jejího významu pro kolonizaci opuštěných polí u druhů z čeledi Asteraceae
Vlasta, Tomáš ; Knappová, Jana (vedoucí práce) ; Kotilínek, Milan (oponent)
Ke studiu šíření semen se používá několik experimentálních metod, nicméně velmi málo studií přímo porovnává výsledky získané jednotlivými metodami. V první části této diplomové práci srovnávám tři metody používané ke studiu šíření semen (pasti na semena, vypouštění individuálních semen, sledování semen obarvených fluorescenčními barvami) na vybraných druzích z čeledi Asteraceae. Práce navazuje na výzkumy probíhající v oblasti Úštěcka, kde se nachází velké množství suchých trávníků. Druhá část práce se snaží s pomocí dat o šíření semen získaných v této práci (a s pomocí dat z předešlých studií) posoudit vliv šíření na frekvenci výskytů druhů suchých trávníků na opuštěných polích a to jak na lokální i regionální úrovni. Na základě mých výsledků lze říct, že šířící křivky a střední hodnoty získané jednotlivými metodami se liší. Tento rozdíl může být z velké části dán tím, že pasti na semena zachycují dlouhodobé šíření semen ovlivněné velkou variabilitou v rychlostech větru, zatímco vypouštěcí experimenty zachycují jednorázové šíření semen při omezeném rozpětí rychlostí větru. Barvicí metoda se ukázala jako nepříliš vhodná pro malá semena, pro velká semena ji lze doporučit. Na základě dat získaných metodou vypouštění individuálních semen byl posouzen vliv šířících schopností druhů na frekvenci výskytů...
|
|
|
Metody studia dálkového šíření semen a jeho význam pro kolonizaci nových stanovišť
Vlasta, Tomáš ; Knappová, Jana (vedoucí práce) ; Hemrová, Lucie (oponent)
Šíření semen a jeho studium má zásadní význam pro pochopení řady procesů v životě rostlin a krajiny. Má velký význam pro zachování populací ve fragmentované krajině, hraje roli v sukcesi, pomáhá zabraňovat ztrátě genetické variability a má i evoluční výhody pro samotné rostliny. Tradičně se rozlišuje několik způsobů šíření (anemochorie, zoochorie, hydrochorie), které jsou ovlivněny celou řadou faktorů, od vlastností rostlin, vektorů, či faktorů prostředí. V přírodě jsou však semena šířena jedním vektorem jen velmi zřídka, a proto je nutné věnovat značnou pozornost i polychorii a sekundární disperzi. Metodika studia šíření semen je velmi pestrá a sestává z řady metod, od pastí na semena, vypouštění individuálních semen, přes studium vlivu vlastností vektorů, až po genetické markery. Použitou metodiku je nutné volit podle toho, co nás zajímá a je také nutné vzít v úvahu výhody a nevýhody jednotlivých metod.
|
|
| |
|
|
Ovlivnění genetické diverzity rákosových porostů strukturou říčních systémů
Fuxová, Gabriela ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubátová, Barbora (oponent)
Řada rostlinných druhů je vázána na biotopy související s říčním prostředím nebo krajinou ovlivňovanou řekami. Říční systémy vytváří v ekosystémech významné lineární koridory a přímo nebo nepřímo ovlivňují rozšíření řady druhů v krajině. Nabízí se tak řada otázek ohledně šíření druhů v tomto prostředí. Jednou z možností, jak hledat odpovědi na tyto otázky, je využití molekulárních metod. Pomocí 10 mikrosatelitových jaderných primerů byla provedena analýza 202 vzorků rákosu obecného ze 60 populací České republiky. Tato analýza umožnila odhalit příbuzenské vztahy mezi jedinci, získat informace o prostorovém rozložení populací a šíření rákosu obecného. Phragmites australis tvoří jak monoklonální populace, tak populace tvořené z několika klonů. Byla odhalena závislost míry klonality na prostředí, ve kterém se populace nachází. Populace rostoucí na březích řek byly spíše monoklonální, rybniční polyklonální. Jednotlivé populace vykazují vysoký stupeň izolovanosti. Nejvyšší procento variability bylo vysvětleno na mezipopulační úrovni, což je běžné u druhů lehce šiřitelných větrem. Dochází ke komunikaci mezi populacemi, ve větší míře na krátké vzdálenosti. Mezi populacemi byl nalezen důkaz vegetativního šíření na krátké vzdálenosti, mnohem častěji ale dochází ke generativnímu šíření. K šíření na velké vzdálenosti...
|
|
|
Dálkové šíření Rumex alpinus
Řičařová, Veronika ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hadincová, Věroslava (oponent)
Dálkové šíření Rumex alpinus bylo zkoumáno na území Krkonošského národního parku, kde je invaze tohoto druhu aktuálním problémem. Práce navazuje na diplomovou práci z roku 2007 (Červenková 20007), ve které byl vytvořen model invaze R. alpinus v Krkonoších. Měření dálkového šíření probíhalo na čtyřech lokalitách - na třech lokalitách bylo zkoumáno dálkové šíření vodou a na jedné lokalitě šíření větrem. Anemochorie na louce byla měřena pomocí lapacích pastí až do vzdálenosti 50 m. Semene se pomocí větru šířila do vzdálenosti 20 m. Hydrochorie byla měřena pomocí lapacích sítí v potocích až do vzdálenosti 100 m. Největší měřená vzdálenost šíření semen pomocí vody byla 100 m. Hydrochorie se tedy prokázala jako důležitý faktor působící při invazi R. alpinus. Velký vliv na šíření vodou i větrem měly i bouřky a přívaly vody. Z dat o šíření větrem byly sestaveny predikční exponenciální křivky, které vyjadřovaly šíření na větší než měřené vzdálenosti. Terénní disperzní křivky byly porovnávány s teoretickými křivkami použitými v modelu invaze z roku 2007. Ukázalo se, že teoretické křivky nadhodnocují šíření R. alpinus větrem. U simulací šíření R. alpinus s terénními disperzními křivkami bylo podceněno dálkové šíření. Důvodem byla velká velikost jednotlivých buněk sítě, ve které modelování probíhalo. Výsledky simulací...
|
|
|
Rekonstrukce a model postglaciálního šíření olší podrodu Alnus v Evropě
Jelenová, Hana ; Barták, Vojtěch (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Postglaciální migrace dřevin je stále opředena mnoha paradoxy a nejasnostmi, které doposud nebyly vyřešeny u mnoha evropských druhů. Takovým případem jsou mokřadní dřeviny podrodu Alnus, jenž se dle fosilních záznamů rozšířily po celé Evropě během posledního glaciálu velmi rychle. Cílem této diplomové práce je odhalení jejich migračního potenciálu, a to za pomoci empirického hodnocení interpolovaných pylových dat (interpolace metodou IDW) a simulačního modelu založeného na ekologických vlastnostech druhu. Zatímco výsledkem interpolovaných map jsou rychlosti podobné již dříve odhadovaným rychlostem, výsledky simulačního modelu již těmto rychlostem odpovídají pouze za specifických extrémních podmínek prostředí u A. incana. Důvodem může být přizpůsobení jejích semen k anemochorii, neboť simulační model potvrdil jejich dobrý potenciál šířit se větrem. Oproti tomu v případě A. glutinosa výsledky modelu nepotvrzují schopnost se dostatečně rychle šířit pomocí větru, pozorované rychlosti je proto třeba vysvětlit jinak. Jednou z možností je šíření pomocí řek, což naznačuje i vizualizace migračních linií společně s říčními sítěmi.
Součástí modelu také bylo odhalení ekologických vlastností, které souvisejí s migračním potenciálem. V rámci parametrizace modelu se prokázala A. glutinosa co se týče očekávaného počtu potomků podstatně lepší než A. incana, přesto v anemochorním modelu hrála hlavní roli padavost a generační čas, který byl u A. incana kratší, a z toho důvodu je patrně schopna se šířit rychleji než A. glutinosa.
|
host ::
RSS.